S pravidelným zpožděním přejeme čtenářům blogu požehnané vánoce. Brzy publikujeme nějaké nové info o kole šesti V, můžete se těšit.

Vás opět zdravíme a omlouváme se za tuto dlouhou odmlku. Michael si něco sice broukal pod svými nefousy na svém blogu, z jeho příležitostných mnohotematických příspěvků však nebylo pravda možné vyrozumět, jak se máme jako lidé, jako rodina. Dvanáct měsíců je příliš dlouhé období, než aby se dalo věrně shrnout v jednom příspěvku. Nu což, uvidíme, co zmůžeme…

V dubnu se Aničce a Michaelovi narodil Darius. Krásný, zdravý, čilý, hodný a chytrý kluk, co má dnes dva měsíce a tři dny. Kdybyste se jich zeptali, jak se teď cítí a jakou změnu prožívají, odpověděli by neurčitě. Je to pro ně nesmírná radost a zároveň to vnímají jako něco přirozeného. S narozením Darečka a po jeho narození se také změnila jejich finanční situace a došlo na těžké rozhodování.
Abychom ale vypověděli vše, musíme začít v dubnu…

V nemocnici a doma

Těhotenství probíhalo jak na drátkách. Všechno bylo v normě, žádné komplikace… ale ani žádný porod. Doktor proto předepsal indukci porodu deset dní po termínu, tj. 22.4. Toho dne ráno si Anička šla lehnout na příslušné oddělení. Napíchli ji na monitor, aplikovali tři různé medikamenty a porod pořád nikde. Doktorům se nelíbily ozvy plodu, ani kalná plodová voda. Večer se proto znenadání rozhodli pro sekci (císařský řez), který také rychle provedli. Během operace se zjistilo, že to bylo velmi správné rozhodnutí, protože na pupeční šňůře se udělal uzel, což bylo pro malého nebezpečné.

Darius se na svět dostal v 18.47. Byl omámený všemi těmi léky na vyvolání porodu a anestetiky, takže zprvu nedýchal a hlásku vydal až po třech minutách. Při oživování tátu vykázali na chodbu, snad aby je z té hrůzy nezažaloval. Ale on by to stejně neudělal, protože na straně doktorů neshledal žádnou chybu. S kapačkami, čípky a anestetiky to nejspíš krapet přehnali, ale co měli dělat, když tak káže soudobý modus operandi. Při vážení se zjistilo, že Dareček má 4340 gramů a že měří 55 centimetrů. To má spíš po tátovi, nebo kvůli kvalitní výživě, o níž táta během těhotenství dbal. Anička si s děckem v nemocnici poležela týden. Jejich starosti nebyly horší, než obvyklé, jimiž jsou žloutenka a přibírání. Tátoš za nimi jezdil a nakonec si je odvezl domů.

Náš dobrý známý nám sehnal slepičky za výhodnou cenu. Koupili jsme jich pět, dalších šest mají naši domácí. Během prvních šestnácti hodin se jedenácti traumatizovaným slípkám podařilo snést sedm vajec. Překvapilo nás to, jsou to totiž mladé kusy. Rozeznáváme tím na sobě Jákobovo požehnání a tudíž empiricky dokazujeme teologii nahrazení Izraele novozákonním křesťanstvem.

Ana-Maria se tomuto projektu zpočátku bránila, neboť má svých zkušeností s krmením, škubáním a kucháním dost, později ale podlehla Michaelově argumentaci, která zahrnovala ekonomické, praktické a ideologické hledisko.

Slepičky u keříku

Traumatizované slípky

Dvě sem, dvě tam, celkem šest

Radost a oslava

Dvě byla hluboko pod kurníkem

Vďaka Pánu, mame kde bývať. Je to malý byt. Maximálne môžme prijať na návštevu piatich ľudí, ale na pohodlné posedenie iba štyroch. Do Kolína je to asi 5km. Čo je horšie, že autobusy počas týždňa chodievajú tak dva až trikrát denne a cez víkend už vôbec nie. Tím, že auto si nemôžme dovoliť, pretože by sme to finančne neutiahli, tak musíme jazdiť na kole. Môj manžel každé ráno jazdí do práce na kole. Je mi ho moc ľúto. Mohol by aj autobusom, ale musel by skoro vstať a platiť celkom dosť na to, že ho autobus dovezie jenom na kraj Kolína a pak aj tak musí isť vyše kilometer pešo. Mame tu cyklostezku a ta je rovná a dosť pohodlná, iba nesmie fúkať protivietor. Cez týždeň aj cez víkend mame stále aktivity v Kolíne, sme stále v behu.

Tak ako každá žena by som samozrejme mala v domácnosti poriadok a všetko tak ako má byť. No teraz je to trochu iné. Zatiaľ spíme na gauči, ktorý je úzky a malý. Keď ráno vstávam, vidím všade iba krabice naskladané po strane alebo vyrezané zbytky z kartónu na hromade. Pozriem sa na strop, kde sa nachádza zopár polepených cédéčiek. Napokon sa pozriem na skriňu, ktorá bola pôvodne určená na školné papiere. Kuchyňa je malá a naozaj v nej môže byť iba jeden. Na úžasne vyzerajúcom sporáku fungujú iba dve plotny z štyroch. Elektrická rúra je nepoužiteľná. Mám v svojej malej kuchynke dva drezy, no nemám kde dať odkapávač. Keď idem ďalej do chodbičky, vidím na strope mokro spôsobené zle postavenou strechou a cítim zatuchnutý pach, ktorý je ťažké vyvetrať. Keď vonku prší, omietka opadáva. Na chodbe občas suším prádlo alebo tam schovávame kola pred dažďom.

Vedľa sprchy v kúpeľne je zbytočná stena, ktorá sa nedá na nič použiť, iba zaberá miesto. Na streche domu je prestrená veľká modrá plachta, z ktorej visí niekoľko fliaš a držia ju pred vetrom. Plachta má zabrániť vode aby tiekla cez strechu do bytu. Ponáhľam sa na autobus, chcem sa dostať cez kapuru, ktorá sa vždy zamyká, ale zámok za zasekáva. Chvíľu zápasím, nakoniec sa mi to podarí a utekám.

Pres to všetko mi hlavou prebehne iba: Vďaka Bohu, máme kde bývať. Som predsa moc vďačná Bohu za to že ho známe a že môžme s Ním žiť a začať každý nový deň v Jeho prítomnosti.

Prajem Vám pekný deň, deň plný radosti a pokoja.

Ana-Maria Bubanová